Vitamin C (askorbát) byl pro účely potenciální léčby rakoviny zkoumán již před půlstoletím. V 80. letech 20. stol. byly provedeny studie, při nichž byl použit perorálně (ústy) podávaný askorbát. Neprokázaly však jeho přínos a vědecká a lékařská obec jej jako potenciální chemoterapeutikum při léčbě karcinomu zavrhla. Nicméně nedávno nové studie ukázaly, že se perorálně a intravenózně podávaný askorbát výrazně liší ve farmakokinetických vlastnostech a že biologická dostupnost perorálně podaného askorbátu je mnohem nižší než po intravenózní aplikaci.
Infuzně podaný vitamin C má duální účinek. Zatímco zdravé buňky chrání proti oxidaci a podporuje protinádorovou imunitu, na některé typy nádorových buněk působí naopak prooxidačně - blokuje jejich množení a vede k jejich destrukci. V okolí nádorové buňky je prostředí o vyšší kyselosti a s přítomností iontů mědi a železa, s nímž vitamin C tvoří peroxid vodíku, který je schopen nádorovou buňku zničit. Gramové (vysokodávkované) infuzní podávání vitaminu C přispívá k cílené likvidaci rakovinných buněk a navíc působí proti jejich metastázování, což se dává do souvislosti se schopností vitaminu C blokovat nádorovou angiogenezi (nádor si nemůže nově vytvářet své cévy a šířit se).
Při podání vitaminu C ústy lze díky omezeným transportním možnostem ve střevě v krvi dosáhnout pouze jeho nízké koncentrace, která stačí k zajištění fyziologických procesů, nemá však preventivní a léčivé účinky (protiinfekční, protizánětlivé nebo protinádorové). Pro dosažení terapeutických účinků vitaminu C je nutné vytvořit v krvi několikanásobně vyšší koncentraci, čehož docílíme pouze při nitrožilním podání infuze. Ta musí obsahovat koncentrát vitaminu C vyrobený speciální technologií, jež zaručuje, že infuze je pH neutrální a neobsahuje konzervanty.
zdroj a foto : PR
